Peru 2005
Odlet z Prahy v úterý 24.5.
Sraz turistů CK Travelmania je na letišti Ruzyně a odlet do Madridu v 19:50. Přílet 22:50 dáme bágly do úschovny (je třeba klíč a žeton) a jedeme metrem na Hostel do centra. Noční prohlídka Madridu
2 piva v baru a ve 3:30 jdeme spát.
Odlet z Madridu ve středu 25.5.
Před polednem snídáme vedle hostelu.
Vyzvedáváme zavazadla, chtějí doplatek a musí nám schránky otevřít extra klíčem + tím co jsme dostali včera. Odlétáme se zpožděním,
let je klidný, nad Jižní Amerikou pozorujeme bouřku pod letadlem. V Limě čeká místní průvodce Jorge, odváží nás do hotelu v centru u Plaza San Martin.
Připadá mi poněkud zatuchlý. Jdeme na večeři, dávám si kuřecí plátek s bramborem, salátem a pivem (lahváč 0,62l). V 1:30 jdeme spát.
Lima ve čtvrtek 26.5.
V 9:30 vstávám, snídaně na chodbě hotelu a odcházíme na Plaza Mayor, kde navštěvujeme katedrálu
a sledujeme před Prezidentským palácem
výměnu stráží ve 12h pod dohledem policie i s vodním dělem.
Trhám se ze skupiny na sraz s Carlou.
Jelikož se do centra sama bojí, přijela s kámoškou Evelyn.
Čekají na mě až projdu kostel Sv. Františka
a místo muzea jdeme na oběd.
Carla mi vybírá typická jídla: rocoto relleno (paprika plněná mletým masem a sýrem), lomo saltado (tvrdé hovězí maso, hranolky, rýže, cibule) a na zapití pisco sour (pisco, cukr, citron, šlehaný bílek).
Odpoledne zajdu na internet, který je tu snad na každém rohu 1h/1S a čekám na hotelu na ostatní. V 19h odjíždíme autobusem do Pisca. Jdeme spát asi ve 3h.
Ostrovy Ballestas v pátek 27.5.
Po snídani odjíždíme k moři na výlet lodí kolem poloostrova Paracas, kde vidíme vyrytý svícen a k ostrovům Ballestas, kde hnízdí neuvěřitelné množství různých ptáků včetně tučňáka Humboldtova
a žijí zde i početné kolonie lvounů.
Na jedné pláži jsou 2měsíční mláďata, jinou okupuje samec Horacio se svým harémem.
Poloostrov objíždíme i autobusem. V dálce vidíme pár plameňáků, prý jsou teď hlavně v horách. Sestupujeme na pláž Supay
a podél pobřeží procházíme pod skalním obloukem,
kde vidíme výběžek, na který dojedeme vzápětí.
Je zajímavý tím, že je zde vidět rozestup zemských desek. Skála nad jeskyní připomíná sedícího indiána.
Ještě kouknem na pláž La Unia......"vamos alla playa o ooo" :-)....a jedeme na oběd. Alla neodolá a jde se vykoupat do Pacifiku. Mě stačí že jsem se při cestě po pláži namočil ve vlně po kolena.
jsem utahaný jdu spát v 16:30.
Chauchille v sobotu 28.5.
Cestou do Nazcy se zastavujeme v Tacama v rodinné továrně na pisco - lihovinu z vína a víno. Po prohlídce máme ochutnávku s možností nákupu. Pisco chutná jako vodka, nic moc. V ohradě vidíme první lamy.
Pokračujeme do města Ica, okukujeme kostel - zavřený a navštěvujeme muzeum. Dále jedeme do bývalých lázní Huyacachina.
Nazca v neděli 29.5.
Bez snídaně se jedeme proletět na slavnými liniemi v Nazce, které zobrazují 12 znamení místního zvěrokruhu. Malé letadélko s náma krouží osmičky nad každým obrazcem, žaludek má co dělat, aby potlačil zvědavost dívat se s námi.
Po obědě vezeme chudým dětem nějaké dárečky a hlavně jídlo. Sem by se měli jet podívat ti co tu frflají, že se mají špatně. Na prašné poušti rákosové a sem tam kamenné přístřešky doma nic a na "zahrádce" kaktus.
Přejíždíme na hřbitov v Chauchile, kde se v hrobkách rozesetých po poušti krčí indiáni, někteří s uměle protaženou lebkou. Cestou vidíme u silnice zemní sovu. Prý má kosmonaut na obrazcích hlavu inspirovanou právě touto sovičkou.
Dále navštěvujeme výrobu zlata tradičním způsobem - nakutá se kamení, rozdrtí, vyplaví, smíchá se rtutí na kterou se naváže zlato, rtuť se odpaří a zbyde zlato. Neefektivní způsob, ale zřejmě se tu jiný nevyplatí. Náš průvodce je v Nazce doma, přinesl nám ukázat domácího mazlíčka.
Ještě si prohlédneme tradiční výrobnu Nazcké keramiky a noční linkou jedeme do Arequipy. Autobus je pohodlnější než letadlo, ještě kdyby tak klimatizace fungovala a nebyla v noci zima.
Arequipa v pondělí 30.5.
Ráno v autobuse roznáší balíček se snídaní. V Arequipě se jdeme ubytovat a na prohlídku náměstí a kláštera Santa Catalina. Na obědě přes hodinu ignorují naši objednávku tak jdeme na hotel dorazit salámy z domu. Leona přináší zprávu o stávce v Punu, která způsobí změnu plánu - místo na Titicaca pojedeme do Colcy.
Kaňon Colca úterý 31.5.
Jedeme do kaňonu Colca asi 6h z poloviny po asfaltu z poloviny po prašné hrbolaté úzké cestě. Projíždíme nejvyšším bodem Mirador Los Angeles 4810m.n.m.
Po obědě jdeme na odpolední výlet na dno kaňonu s převýšením asi 1km. Prý cesta dolů 1,5h nahoru 3,5h ale neřekli nám že mulím krokem.
Jdeme dolů v horku 2,5hodiny, dole posedíme 10min a je nejvyšší čas jít nahoru, protože v 7h je tu už tma. Polovina jede nahoru úzkou klikatou cestou nad srázem na mulách polovina jde pěšky.
Za světla to nestíháme, ale přichází nám na proti domorodec s mulou, vodou a hlavě baterkou a Jorge s další baterkou. V hospůdce dáme mate de coca a jdeme spát do hotýlku z kterého nás přechází zrak.
Ve zdi díra, sprcha s WC takřka na dvorku jen za plentou, pod okny mula, zima brr. Spíme navlečení do všeho co máme, Alla se přikrývá volnou matrací.
Kondoři středa 1.6.
Po snídani jedeme na vyhlídku pozorovat kondory.
Jak se ohříval vzduch postupně nabírali výšku až se dostali až nad nás.
Jako na všech turistických místech ani zde nechyběly prodavačky suvenýrů.
Vracíme se do Arequipy, cestou jsme se chtěli stavit v termálech, ale autobus se loudá tak nestíháme. V Arequipě Robert ochutnává morče, já tuhou alpaku.
Arequipa čtvrtek 2.6.
Dnes máme okružní jízdu po Arequipě - bílém městě pod sopkou Misti.
U obchodu s oblečením, které mělo být hlavně z alpaky, ale hemží se to tu akrylem a bavlnou, mají v ohradě všechny druhy lam: lamu, alpaku, guanako a vikuňu.
Noční přejezd do Cuzca.
Cuzco pátek 3.6.
Příjezd do Cuzca 3500m.n.m. K obědu mám chicharrone - pečené až vysušené vepřové a kukuřicí (mají tu opravdu velká zrna). Odpoledne okružní jízda do okolí. Nejprve do Inkových lázní Tambomachy.
Potom na místo konání Inckých slavností Saccayhuman.
Večer kostky na hotelu.
Pisac sobota 4.6.
Po snídaní odjíždíme do Pisacu.
Procházíme po pevnosti v Pisacu. V trávě je nějaká pakobylka.
Na vrchu je veliký vítr, tak nejdeme až uplně nahoru.
Dále jedeme do Ollantaytamba, kde se opevnil Ollantay s dcerou Pchacuteca. Nakupujeme křišťály ať máme zítra na Machu co nabíjet.
Pokračujeme do Aquas Calientes vlakem, protože silnice tam nevede.
Machu Picchu neděle 5.6.
Ve 4h ráno budíček a hurá na Machu Picchu, aby jsme viděli úsvit. Úsvit nestíháme, stejně je opar, za 2 hodiny jsme nahoře ufuf.
Po prohlídce všech zajímavostí včetně poletujícího orla (škoda že mi foťák nevzal kruhovou duhu v oparu) se dělíme na skupinu horolezkyň, které lezou na blízký kopeček, na skupinu dololezkyň, které jdou pěšo zpět na hotel a nejpočetnější skupinu spáčů, kteří ulehají na jedné z teras k odpočinku.
Posilněni spánkem se jdeme projít po cestičce, která vede kolem kopce, po pár metrech by nás ani nenapadlo jaký komplex číhá za rohem. Dolu jedeme autobusem.
návrat do Cuzca pondělí 6.6.
Vstáváme v 5h a jedeme zpět do Cuzca. Vlakem do Ollantaytamba, kde snídáme.
Cestou se stavujeme na exkurzi v salinasu v Marasu, kde získávají sůl tradičním způsobem vysoušením ze slaného potoku.
V Moray jsou kruhovitá terasovitá políčka, asi tu využili díru po létajícím talíři :-)
Malovaný kostel v Chinchero je zavřený. Na poli 2 indiánské babičky loupou chuno - přemrzlé vymačkané brambory.
Cesta do Huarazu v úterý 7.6.
V poledne letíme místní linkou do Limy. Je tu ošklivo, mlha, smog. Kvuli fotbalu Peru - Uruguay musíme na jiné autobusové nádraží než jsme měli, na oběd se dostáváme až v 16h, pak jedeme taxíkem na autobusák, kde hodláme sledovat v tv fotbal.
Taxikář neví kde je ulice Republika Panama, ale nedbá naše rady a uhání pořád pryč, několikrát se musí ptát, nakonec to najde, dostane 8 Sluncí, víc si nezaslouží.
Peruánci sice mají fotbalisty v předních evropských klubech, ale jako tým hrají bídně a jediný gól jim není uznán pro ofsajd čili 0:0. V noci cestujeme do 450km vzdáleného Huarazu.
Chavin de Huantar ve středu 8.6.
Ráno snídaně, ze střechy hotelu je vidět Huascaran. Odpoledne jedeme na archeologické naleziště Chavínské kultury. Cestou zastavujeme u laguny Querococha 3980m.n.m.
Puya Raymondi ve čtvrtek 9.6.
Po snídani na zahrádce vyrážíme do hor za vzácnou kytičkou Puya de Raymondi, která roste jen tady.
Dorůstá až 12m a přibližně po 40ti letech (někde uvádí až 100 let) vykvete a uschne.
Kvést jsme žádnou neviděli. Domorodec říkal, že mu za domem
kvetla loni, ale na dotaz kdy kvetou každý tvrdil něco jiného.
Huascarán v pátek 10.6.
Dnes máme v plánu okouknout Huascaran. Autobusem vyjedeme kousek pod k tyrkysovým jezerům Chinancocha 3850m.n.m
jezeru Orconcocha
ale nikam nahoru nelezem.
Zastavujeme se u památníku našim horolezcům, které zasypala lavina z kamení 31.5.1970. Na zídce přibývají pamětní cedulky dalších nešťastníků.
Loučíme se po obědě s Leou, Allou a Klárou, které zůstávají na několikadenní trek, loučíme se i s Huascaranem
a vracíme se do Huarazu.
Odlet v sobotu 11.6.
V 9:30 odjíždíme autobusem do Limy, cestou zastavujeme na oběd. Večer je v Limě zácpa, stíháme tak akorát večeři a jedeme na letiště za 20Sol, loučíme se ve spěchu ve dveřích s Jorgem, který nemaje letenku nesmí dovnitř. Za 25Sol mi zataví batoh do igelitu ( v Praze 75kč). Ještě nás ožebračí o necelých 30$ za to, že nám dovolí odletět a můžem do letadla. Nemůžem. Máme 40minut zpoždění.
Letecká neděle 12.6.
Bezproblémový let 12500m 930km/h -62C venku, co lepšího by jsme si mohli přát? V Madridu nás Robert vede "Perlovkou" do dobré hospůdky na večeři - kachní prsíčka s jablečným pyré + víno. Sedí tu Špidla se svým přítelem. Teda není to on , ale ta podoba!
Ještě nemáme dost tak jdeme do Alhambry na pivo, ke každé rundě je nějaké mlska.
Návrat v pondělí 13.6.
Kolem 2h jdeme na hotel a předvádíme španělům jak hrajou češi fotbal s plastovou lahví. Roberet s Luďou jdou ještě na jedno. Ráno se nikomu moc nechce do snídaně. V úschovně zavazadel úřednice není schopna vypočítat kolik stojí 4 skříňky dokud ji to šéfová nevynásobí na papír. Letadlo má zpoždění z důvodu silného protivětru, čili dom poletíme s větrem v zádech.
Plni dojmů se rozprcháváme na letišti v Praze.
ZPĚT
Vyzvedáváme zavazadla, chtějí doplatek a musí nám schránky otevřít extra klíčem + tím co jsme dostali včera. Odlétáme se zpožděním,
let je klidný, nad Jižní Amerikou pozorujeme bouřku pod letadlem. V Limě čeká místní průvodce Jorge, odváží nás do hotelu v centru u Plaza San Martin.
Připadá mi poněkud zatuchlý. Jdeme na večeři, dávám si kuřecí plátek s bramborem, salátem a pivem (lahváč 0,62l). V 1:30 jdeme spát.
a sledujeme před Prezidentským palácem
výměnu stráží ve 12h pod dohledem policie i s vodním dělem.
Trhám se ze skupiny na sraz s Carlou.
Jelikož se do centra sama bojí, přijela s kámoškou Evelyn.
Čekají na mě až projdu kostel Sv. Františka
a místo muzea jdeme na oběd.
Carla mi vybírá typická jídla: rocoto relleno (paprika plněná mletým masem a sýrem), lomo saltado (tvrdé hovězí maso, hranolky, rýže, cibule) a na zapití pisco sour (pisco, cukr, citron, šlehaný bílek).
Odpoledne zajdu na internet, který je tu snad na každém rohu 1h/1S a čekám na hotelu na ostatní. V 19h odjíždíme autobusem do Pisca. Jdeme spát asi ve 3h.
a žijí zde i početné kolonie lvounů.
Na jedné pláži jsou 2měsíční mláďata, jinou okupuje samec Horacio se svým harémem.
Poloostrov objíždíme i autobusem. V dálce vidíme pár plameňáků, prý jsou teď hlavně v horách. Sestupujeme na pláž Supay
a podél pobřeží procházíme pod skalním obloukem,
kde vidíme výběžek, na který dojedeme vzápětí.
Je zajímavý tím, že je zde vidět rozestup zemských desek. Skála nad jeskyní připomíná sedícího indiána.
Ještě kouknem na pláž La Unia......"vamos alla playa o ooo" :-)....a jedeme na oběd. Alla neodolá a jde se vykoupat do Pacifiku. Mě stačí že jsem se při cestě po pláži namočil ve vlně po kolena.
jsem utahaný jdu spát v 16:30.
Po obědě vezeme chudým dětem nějaké dárečky a hlavně jídlo. Sem by se měli jet podívat ti co tu frflají, že se mají špatně. Na prašné poušti rákosové a sem tam kamenné přístřešky doma nic a na "zahrádce" kaktus.
Přejíždíme na hřbitov v Chauchile, kde se v hrobkách rozesetých po poušti krčí indiáni, někteří s uměle protaženou lebkou. Cestou vidíme u silnice zemní sovu. Prý má kosmonaut na obrazcích hlavu inspirovanou právě touto sovičkou.
Dále navštěvujeme výrobu zlata tradičním způsobem - nakutá se kamení, rozdrtí, vyplaví, smíchá se rtutí na kterou se naváže zlato, rtuť se odpaří a zbyde zlato. Neefektivní způsob, ale zřejmě se tu jiný nevyplatí. Náš průvodce je v Nazce doma, přinesl nám ukázat domácího mazlíčka.
Ještě si prohlédneme tradiční výrobnu Nazcké keramiky a noční linkou jedeme do Arequipy. Autobus je pohodlnější než letadlo, ještě kdyby tak klimatizace fungovala a nebyla v noci zima.
Po obědě jdeme na odpolední výlet na dno kaňonu s převýšením asi 1km. Prý cesta dolů 1,5h nahoru 3,5h ale neřekli nám že mulím krokem.
Jdeme dolů v horku 2,5hodiny, dole posedíme 10min a je nejvyšší čas jít nahoru, protože v 7h je tu už tma. Polovina jede nahoru úzkou klikatou cestou nad srázem na mulách polovina jde pěšky.
Za světla to nestíháme, ale přichází nám na proti domorodec s mulou, vodou a hlavě baterkou a Jorge s další baterkou. V hospůdce dáme mate de coca a jdeme spát do hotýlku z kterého nás přechází zrak.
Ve zdi díra, sprcha s WC takřka na dvorku jen za plentou, pod okny mula, zima brr. Spíme navlečení do všeho co máme, Alla se přikrývá volnou matrací.
Jak se ohříval vzduch postupně nabírali výšku až se dostali až nad nás.
Jako na všech turistických místech ani zde nechyběly prodavačky suvenýrů.
Vracíme se do Arequipy, cestou jsme se chtěli stavit v termálech, ale autobus se loudá tak nestíháme. V Arequipě Robert ochutnává morče, já tuhou alpaku.
U obchodu s oblečením, které mělo být hlavně z alpaky, ale hemží se to tu akrylem a bavlnou, mají v ohradě všechny druhy lam: lamu, alpaku, guanako a vikuňu.
Noční přejezd do Cuzca.
Potom na místo konání Inckých slavností Saccayhuman.
Večer kostky na hotelu.
Procházíme po pevnosti v Pisacu. V trávě je nějaká pakobylka.
Na vrchu je veliký vítr, tak nejdeme až uplně nahoru.
Dále jedeme do Ollantaytamba, kde se opevnil Ollantay s dcerou Pchacuteca. Nakupujeme křišťály ať máme zítra na Machu co nabíjet.
Pokračujeme do Aquas Calientes vlakem, protože silnice tam nevede.
Po prohlídce všech zajímavostí včetně poletujícího orla (škoda že mi foťák nevzal kruhovou duhu v oparu) se dělíme na skupinu horolezkyň, které lezou na blízký kopeček, na skupinu dololezkyň, které jdou pěšo zpět na hotel a nejpočetnější skupinu spáčů, kteří ulehají na jedné z teras k odpočinku.
Posilněni spánkem se jdeme projít po cestičce, která vede kolem kopce, po pár metrech by nás ani nenapadlo jaký komplex číhá za rohem. Dolu jedeme autobusem.
Cestou se stavujeme na exkurzi v salinasu v Marasu, kde získávají sůl tradičním způsobem vysoušením ze slaného potoku.
V Moray jsou kruhovitá terasovitá políčka, asi tu využili díru po létajícím talíři :-)
Malovaný kostel v Chinchero je zavřený. Na poli 2 indiánské babičky loupou chuno - přemrzlé vymačkané brambory.
Dorůstá až 12m a přibližně po 40ti letech (někde uvádí až 100 let) vykvete a uschne.
Kvést jsme žádnou neviděli. Domorodec říkal, že mu za domem
kvetla loni, ale na dotaz kdy kvetou každý tvrdil něco jiného.
jezeru Orconcocha
ale nikam nahoru nelezem.
Zastavujeme se u památníku našim horolezcům, které zasypala lavina z kamení 31.5.1970. Na zídce přibývají pamětní cedulky dalších nešťastníků.
Loučíme se po obědě s Leou, Allou a Klárou, které zůstávají na několikadenní trek, loučíme se i s Huascaranem
a vracíme se do Huarazu.