Cesta do Španělska 2004
Odjezd ve čtvrtek 2.9.
Tentokrát jsme jeli odděleně - já busem a nádražáci vyjeli o den dříve vlakem. Do České Třebové pro mě přijel svozový minibus místo ve 4h až po 5h, takže autobus do Oropesy v Brně čekal jen na mě. Na ostatní z minibusu čekali výletníci směřující do Řecka. Cesta v hloučku 18ti letých děvčat probíhal v pohodě. O zábavu se starala jakási ženština sedící úplně vzadu. Důležitý poznatek: za WC vybírají jen lakomí němci.
Příjezd v pátek 3.9.
Rozlámaný z 30ti hodinové cesty jsem dorazil do Oropesy del Mar akorát k obědu. Přivítalo nás pěkné horké počasí. Kamarádi přijeli vlakem nedlouho předemnou s nepříjemnou zkušeností, týkající se francouzských vlakových zlodějů. Pavel přišel o nejdůležitější batůžek, což se snažil Petr vyvážit tím, že ve vlaku našel a sebral volně ložené lyže. Šli jsme se ubytovat.
Karel myslí dopředu a kupuje u autobusu karton G10. V apartmánu se chci převléci do kraťas a ejhle, v batohu nejsou, při nejbližší příležitosti si je kupuji na trhu. Odpoledne trávíme s Pavlem hledáním policie, učíme se první španělské slůvko - guardia civil.
Lenošivá sobota 4.9.
Dnes jsme byli očíhnout supermarket, kde nás zaujaly ceny srovnatelné s našima, obzvláště u piva Burgemeester, kterého litrový lahváč přišel na 0,57 Eura! Zbytek dne jsme prolenošili na pláži a v moři. 
Obhlídkou pláže jsme byli zklamáni, osazenstvo tvořili převážně španělé v důchodovém věku, takže i některým nám krátkozrakým nebylo líto odložit brýle před hupnutím do vln.
Aquapark v Benicassimu neděle 5.9.
Dnes končí sezóna, aquapark je otevřen naposled, tak jedem. Já s Pavlem busem s cestovkou za 13E v 13h, ostatní chtějí ušetřit tak jedou už dopoledne na FIPku netušíce,že individuální vstupné je 14E.
Když jsme s Pavlem dorazili, vlakaři tam už byli. Pro začátek nám doporučili na první pohled tu nejjednodušší skluzavku Dunas Surf se třemy zlomy. Já vodičku moc nemusím a moc se mi nezdálo, že to byla ta nejmírnější jízda. Dál jsme šli na dvě točité Enrollados.
Pak jsme zkusili tu nejprudší rouru Kamikazes, kde člověk pořád jede a přitom skluzavka už dávno skončila, tak drandí po hladině několik metrů..
Žlutou otevřenou klouzačku Big Slide jsem si odpustil. Sjeli jsme Twin Twister, který mi nakonec přišel nejméně divoký a asi nejen mě, protože na něm nikdo moc nejezdil. Ještě jsme šli vystát frontu na čluny. Na Rio Aventura a Black Hole, kterou jsem sjel s Pavlem.
Ještě tam byly dětské bazénky, bazén s umělými vlnami a masážní bazénky. Jediná suchá atrakce byl Space Shot. 62metrů vysoká konstrukce. Připravit!
3...2...1....START...
Hned jsme nahoře, hned letíme dolů, v půli změna opět nahoru a už pomalu dosedáme. Konečně něco pro mně, kde voda nestříká do očí a uší a..a vůbec.
Čínské pondělí 6.9.
Po prolenošeném dni jsme šli ochutnat pivo do čínské restaurace, kam prý češi rádi chodí, že maj dlouho otevřeno. Rukama nohama vysvětlíme, že chceme točené pivo do půllitru a hrajeme karty. Pivo bez pěny nevalné chuti a z orošených sklenic voda nekapala, ale přímo tekla. No jo Čechům se těžko někdo s pivem zavděčí. Po třetí rundě prý došlo pivo a narážet se bude až zítra. Karel ještě ochutná plechovkové a po zmatcích při placení odcházíme zklamaní dom.
Ošklivo v úterý 7.9.
Dnes je ošklivo vítr, velké vlny, mraky. Jdeme se projít s Pavlem podél pláže až k přístavišti jachet a pozorujeme vlny.
Zbytek, který tu už byl nám doporučil prohlídku starého železničního tunelu nad přístavištěm, prý jsou na druhé straně bezdomovci. Tunel vypadal nevábně, popadané kameny, sem tam nějaké kosti, dohodnem se, že nemusíme být všude bezdomovci se jistě bez naší návštěvy obejdou. Všude se válí kupa nepotřebných železných součástek, kolik tu asi platí ve sběrně, že se nikomu nevyplatí to tam tahat? Po návratu zkouším rumovou zmrzlinu s rozinkama. Dobrá, proč ji u nás nedělají?
Valencie středa 8.9.
Využíváme pošmourného počasí k výletu do Valencie. V íčku na nádraží Norte nabíráme mapy a směr centrum města. Hned u nádraží vidíme býčí arénu. Procázíme přes náměstí Ajuntament
na náměstí de le Reina, kde se schováváme před deštěm do katedrály, Karel s Jardou za nějaké to Euro stoupají do vyhlídkové věže. Obcházíme katedrálu na náměstí de la Virgen.
Přicházíme až k bývalému korytu řeky, an jehož dně jsou nyní hřiště a parky. Stoupáme na volně přístupné věže Serranos.
Korytem směřujeme k Ocánografickému muzeu. Zřejmně cestou proběhlo nějaké námi nezaznamenané zemětřesení, neboť vidíme padat cyklistu, koloběžkařistu a opilce z lavičky. Občerstvujeme se u křížovatky, kde dvě děvčata umývají stojícím autům sklo, jedna z nich vytahuje z odpaďáku plastkovou lahev a somruje Pepsi.
Končně jsme u nového moderního komplexu La Ciutat. Zaráží nás vstupné - komplet 28E, samotný Oceánografic 20,50. Skupina A s videokamerouj jde dovnitř, skupina B obchází co lze vidět zdarma.
Skupina B (já,Pavel,Petr) odchází na pláž. Fičí, vlny = zákaz koupání. Procházíme co nejrychleji pochybnou čtvrtí k nádraží Cabanyal a odjíždíme zpět s mezipřistáním v Castelló de la Plana, Petr vytváří skupinu C a jde do centra hledat Informace. Večer zkoušíme pivo za 2E v přízemí v baru u fotbalu BiH-ESP 1:1. Nechci pomlouvat, ale u číňanů mi chutnalo víc.
Lihový čtvrtek 9.9.
Utaháni z včerejšího výletu dnes lenošíme u vody. Na večer plánujeme romantický výlet na místní zříceninu hradu na severním okraji města. V apartmánu nachystáme veškeré lihoviny Myslivec, Vodka... a náležitě posilněni vyrážíme. Cestou jsme viděli jak po zdi jednoho z domů pobíhá jakýsi gekon. Co všechno tu asi může v noci člověku vlézt do postele? Z hradu je nádherný výhled na noční město i na moře s probleskujícím majákem, připíjíme si Vodkou a vracíme se zpět. Den končíme tradičním posezením na balkóně s poslechem dole hrající diskotéky pro starší a pokročilé, z které se ozývají každý večer až do půlnoci stejné melodie ve stejném pořadí včetně naší Škoda lásky a plánujeme, že se tam jednou budeme muset zajít podívat.
Oddychový pátek 10.9.
Ráno se probouzím, teda nevím jak ostatní,ale já ještě s makakem za krkem. Dnes jen lenošíme v apartmánu a u moře. Večer vyrážíma na nákup dárků a suvenýrů, nacházíme obchůdek s pěknými dárečky ze všelijakých škebliček za rozumné ceny.
Do hor v sobotu 11.9.
Odjíždí Petr, nikoli domů, ale na výlet do Londýna Eurotunelem. S Pavlem vyrážíme též na výlet,ale pěšky do hor,které nás lákají celou dobu a zdají se být nedaleko za městem. Procházíme mezi mandarinkovníky a mandlovníky a pochopitelně ochutnáváme, i když mandarinky jsou ještě zelené. Cesta se vine podél kopců, ale nikde nelze přijít blíž a vylézt nahoru. Když se nám to nepovedlo ani po dlouhé době, i když jsme sešli ze silnice na polňačku. Cestou jsme potkali mimo jiné krásného velkého pavouka, několikametrový průvod mravenců, žáby a hlavně právě obědvající kudlanku nábožnou. K moři jsem dorazili v luxusní části Oropesy - Marina d´Or.
Prohlížíme si park, kde nás nejvíce zaujaly uschlé stromy s cedulkou "Severní Evropa", ale bylo už horko a tak utahaní jdeme podél pláže zpět.
Disco neděle 12.9.
Dnes je voda teplejší než vzduch, ale nikomu to nevadí. Odpoledne jdeme do parku na podrobnější průzkum.
V okružním potůčku vidíme kapry neše i japonské, kachničky i labutě. Stromy jsou tu z celého světa, kaktusové zákoutí a olivovník ozdobený pávem.
Večer jdem omrknout diskotéku. Španělští důchodci nehledí na omezenoou pohyblivost a tančí i v sedě za stolem. My pozorujeme cvrkot z venku opřeni o zídku,ale dlouho to nevydržíme a vracíme se doposlouchat hity na balkon.
Ráchací pondělí 13.9.
Dnes už jen odpočíváme před cestou domů a snažíme se naposled nabažit moře.
Večer se dozvídáme novinku: sraz před odjezdem, který je plánován na 14h mají turisté v našem pokoji.
Odjezd v úterý 14.9.
Když se s Pavlem vracíme z nákupu,je už v apartmánu plno lidí, loučíme se s Karlem a Jardou, kteří odjíždí vlakem, využíváme domácího prostředí a jdeme se ještě koupat. Při odjezdu nabíráme část lidí z jiného zájezdu, vzniká zmatek kde kdo jak má sedět, hned od začátku se začíná načítat zpoždění. Další zádrhel vzniká v úzkých ulicích městečka, kde se autobus nevytočí, další zpoždění nabíráme v Barceloně, kde řidč asi hodinu hledá tu správnou výpadovku a kolem jednoho místa projížíme už počtvrté.
Dojezd ve středu 15.9.
Uháníme Německem co jen všelijaké dálniční uzavírky dovolí, ale už víme že v Brně včas nebudem. Těšíme se jak se pořádně při první zastávce v ČR nadlábnem, ale po shlédnutí cen v motorestu dojídáme zásoby. Ve 21h jsme konečně v Brně, loučím se s Pavlem a než se rozkoukám, už mě strkají do auta, které čeká jen na mě,směr Česká Třebová, kde mě vyzvednou rodiče a...už se po 33hodinách rozlámaný v buse vidím v pořádné posteli.
ZPĚT
Obhlídkou pláže jsme byli zklamáni, osazenstvo tvořili převážně španělé v důchodovém věku, takže i některým nám krátkozrakým nebylo líto odložit brýle před hupnutím do vln.
Když jsme s Pavlem dorazili, vlakaři tam už byli. Pro začátek nám doporučili na první pohled tu nejjednodušší skluzavku Dunas Surf se třemy zlomy. Já vodičku moc nemusím a moc se mi nezdálo, že to byla ta nejmírnější jízda. Dál jsme šli na dvě točité Enrollados.
Pak jsme zkusili tu nejprudší rouru Kamikazes, kde člověk pořád jede a přitom skluzavka už dávno skončila, tak drandí po hladině několik metrů..
Žlutou otevřenou klouzačku Big Slide jsem si odpustil. Sjeli jsme Twin Twister, který mi nakonec přišel nejméně divoký a asi nejen mě, protože na něm nikdo moc nejezdil. Ještě jsme šli vystát frontu na čluny. Na Rio Aventura a Black Hole, kterou jsem sjel s Pavlem.
Ještě tam byly dětské bazénky, bazén s umělými vlnami a masážní bazénky. Jediná suchá atrakce byl Space Shot. 62metrů vysoká konstrukce. Připravit!
3...2...1....START...
Hned jsme nahoře, hned letíme dolů, v půli změna opět nahoru a už pomalu dosedáme. Konečně něco pro mně, kde voda nestříká do očí a uší a..a vůbec.
Zbytek, který tu už byl nám doporučil prohlídku starého železničního tunelu nad přístavištěm, prý jsou na druhé straně bezdomovci. Tunel vypadal nevábně, popadané kameny, sem tam nějaké kosti, dohodnem se, že nemusíme být všude bezdomovci se jistě bez naší návštěvy obejdou. Všude se válí kupa nepotřebných železných součástek, kolik tu asi platí ve sběrně, že se nikomu nevyplatí to tam tahat? Po návratu zkouším rumovou zmrzlinu s rozinkama. Dobrá, proč ji u nás nedělají?
na náměstí de le Reina, kde se schováváme před deštěm do katedrály, Karel s Jardou za nějaké to Euro stoupají do vyhlídkové věže. Obcházíme katedrálu na náměstí de la Virgen.
Přicházíme až k bývalému korytu řeky, an jehož dně jsou nyní hřiště a parky. Stoupáme na volně přístupné věže Serranos.
Korytem směřujeme k Ocánografickému muzeu. Zřejmně cestou proběhlo nějaké námi nezaznamenané zemětřesení, neboť vidíme padat cyklistu, koloběžkařistu a opilce z lavičky. Občerstvujeme se u křížovatky, kde dvě děvčata umývají stojícím autům sklo, jedna z nich vytahuje z odpaďáku plastkovou lahev a somruje Pepsi.
Končně jsme u nového moderního komplexu La Ciutat. Zaráží nás vstupné - komplet 28E, samotný Oceánografic 20,50. Skupina A s videokamerouj jde dovnitř, skupina B obchází co lze vidět zdarma.
Skupina B (já,Pavel,Petr) odchází na pláž. Fičí, vlny = zákaz koupání. Procházíme co nejrychleji pochybnou čtvrtí k nádraží Cabanyal a odjíždíme zpět s mezipřistáním v Castelló de la Plana, Petr vytváří skupinu C a jde do centra hledat Informace. Večer zkoušíme pivo za 2E v přízemí v baru u fotbalu BiH-ESP 1:1. Nechci pomlouvat, ale u číňanů mi chutnalo víc.
Prohlížíme si park, kde nás nejvíce zaujaly uschlé stromy s cedulkou "Severní Evropa", ale bylo už horko a tak utahaní jdeme podél pláže zpět.
V okružním potůčku vidíme kapry neše i japonské, kachničky i labutě. Stromy jsou tu z celého světa, kaktusové zákoutí a olivovník ozdobený pávem.
Večer jdem omrknout diskotéku. Španělští důchodci nehledí na omezenoou pohyblivost a tančí i v sedě za stolem. My pozorujeme cvrkot z venku opřeni o zídku,ale dlouho to nevydržíme a vracíme se doposlouchat hity na balkon.